Ve starých domech v Kyoto býval tento čaj téměř samozřejmostí.

Pil se večer. Po jídle. V zimě. V tichu kuchyně, kde ještě doznívalo teplo z kamen a venku se pomalu stmívalo. Nebyl slavnostní ani vzácný. A právě proto je na něm něco krásného.

Kyōbancha vzniká z velkých listů a stonků, které zůstávají na čajovnících přes zimu. Na jaře se sklidí, dlouze napaří a následně pomalu praží. Díky tomu získává výraznou vůni kouře, suchého dřeva, podzimního listí a jemně nasládlý závěr.

Na první pohled působí téměř rustikálně — velké tmavé listy připomínají spadané listí z lesa. Ale po zalití se objeví překvapivě jemný a uklidňující charakter. Kouřovost není agresivní, spíš hřejivá a měkká. V chuti se objevují tóny pečených kaštanů, praženého obilí a lehké karamelové sladkosti.

Příprava

• 5 g čaje
• 200 ml vody
• 90–95 °C
• 1–2 minuty
• vhodný pro více nálevů

Výborný také ve velké konvici na dlouhé večerní popíjení. Obsahuje minimum kofeinu.